1 | 2019 | Leden

21:52


Do nového roku jsem vkročila nemocná a naprosto utahaná. Poslední měsíc byl velmi náročný. Už dopředu jsem věděla, že stejně náročný bude i těchto prvních čtrnáct dní. Obchod, ve kterým jsem od října pracovala, zavírali. Od druhého ledna jsme měli výprodej a jelikož nás tam bylo málo, které mohly udělat uzávěrku, měla jsem často směny. Práce jako taková mi rozhodně nevadila. Od začátku mě to bavilo. Jen ta 50% sleva mi trochu ublížila a já domu donesla spoustu knih. Abych to upřesnila - knih, které už nemám kam dávat. 
Do toho se pomalu ale jistě začínám stresovat se školou. Na tento rok nám naštěstí spoustu nemilých předmětů ubrali, takže se nemusím děsit chemie a biologie. Ale pořád tady zůstala hrozivá matematika s učitelem, který je prostě k ničemu. A to mě vždycky matika bavila! Teď jen doufám, že jakž takž projdu. Kromě toho mi vychází ještě jedna trojka z francouzštiny (rozhodně to není žádné překvapení - mě prostě nejde). Zato všechny ostatní předměty mám za jedna nebo za dvě, takže nakonec mám ze sebe i celkem dobrý pocit. 
Ale maturita se blíží. A já nemám spoustu otázek. Vlastně většinu. Nejenže se bojím, že neodmaturuji, ale také že se nedostanu na vysokou. Nejspíše do května nebudu dělat nic jiného, než maturitu. I když možná ještě přidám trochu té četby mimo seznam. A určitě zajdu někam fotit. Ale jinak budu makat, makat a makat. Naštěstí se cítím vcelku motivovaná. Tak uvidíme.

Co se týče pocitů, je to jako vždy komplikované. Na jednu stranu se cítím sama. Nikoho nemám a poslední dobou mi přijde, že s kamarádkami tolik nevycházím. Buď mě iritují, nebo na mě nemají čas. A jelikož jsem si řekla, že se nebudu nikoho doprošovat, tak se cítím extrémně osamělá. Ale na druhou stranu, mám sama sebe! A jsem celkem šťastná. Což mi přijde velmi důležité. Pořád nevypadám, jak bych chtěla a nemyslím si, že někdy budu... každopádně si začínám sebe víc vážit. Více hledím sama na sebe, na své potřeby a snažím se být, jaká jsem. Přestože o sobě pořád dost pochybuji, mám větší sebevědomí. Nejspíš za to může, že jsem na brigádě odvedla dobrou práci. Za celkem krátkou dobu jsem se dostala k důležitějším pozicím, už jsem nebyla jen ta, co každé úterý a čtvrtek zametá. Povedlo se mi vyřešit pár problémů (ne mých!) a oblastní si mě celkem oblíbila. Dokonce mi chtěla zařídit i místo na jiné prodejně. Kvůli maturitě nemůžu, ale prý mi ho někde bude držet na léto. Což je absolutně super! S úzkostí mi také pomohlo to, že jsem prostě musela komunikovat. Takže pokud se stydíte, jděte prodávat. Pomůže vám to. 

Také mám obrovské ambice, co se týče fotografování. Pořád ještě upravuji fotky z letošní dovolené do Francie a navíc se zabývám prosincovými fotkami z Prahy a Norimberku. Navíc jsem potkala v práci dva lidi, kteří mi nabídli nějakou pomoc ohledně focení. A i kdyby z toho nic nebylo, tak mám radost, že mám alespoň nějakou šanci, se posunout vpřed.


Musím taky říct, že ke konci jedné směny jsem potkala velmi zajímavou paní. Pracuje stejně jako já jako prodavačka, i když někde jinde. Do detailů se nebudu pouštět. Ptala se mě na tarotové karty. Což mě potěšilo, jelikož já sama s tím začínám. Vždycky mě zajímali věci ohledně energie a záhad našeho světa. Navíc mamka "věští" a vždy to vychází. Přijde mi to jako totálně úžasná věc. Začaly jsme si povídat a na spoustě věcech jsme se shodly. Doopravdy mě to děsně potěšilo.


Abych šla zpátky k práci (kterou jsem už bohužel ukončila) - hrozně mě překvapila mentalita lidí. Jako prodavačka jsem zažila pár šoků. Předtím jsem nevěřila, jací lidé dokáží být a na co všechno se dokáží zeptat. Myslím, že v některých z dalších článků se k tomuto tématu ještě vrátím. Ale nejde jen o zbytečné otázky. Také jsem si uvědomila, že spousta lidí je vlastně slušných, přestože tak například nevypadají. Potkala jsem spoustu lidí, kteří jsou každý den odsuzováni na ulici kvůli barvě pleti. A já to chápu. U nás ve městě někteří bývají velmi hlasití, neslušní a agresivní. Vlastně valná většina. Proto mě potěšilo, že k nám zavítali lidi, kteří byli velmi slušní, mluvili mezi sebou normálně a snažili se své děti vychovat k lepšímu. Bohužel jich bylo méně oproti té druhé verzi, kterou si každý spíš představí. Ale nebylo jich ani málo. Myslím, že tohle téma také ještě rozvedu v jiném článku. 


Prvních čtrnáct dní roku 2019 bylo hořkosladkých, ale velmi nadějných. Z tohoto roku mám dobrý pocit (na což by moje mamka řekla, ať to rozhodně neříkám, jelikož když mám dobrý pocit z něčeho, tak to nedopadne dobře). Ale já věřím, že mi tento rok spoustu dá. Však mi dobré věci vyšli i v kartách.

You Might Also Like

6 comments

  1. Maturity se zas tolik nemusíš bát, sice jsem před ní taky měla obavy, ale pak to byla docela "hračka". Ale s tou matematikou ti to věřím, na základce jsem ji milovala, jedničky a dvojky a na střední jsem se zhoršila a jediná ona mi vlastně nešla, takže jsem byla ráda, když se ve čtvrtáku učitel zabýval jen těmi, kteří z ní maturují a já se věnovala milované angličtině. :)

    ReplyDelete
  2. Děkuji za komentář. Tu knížku zkus. :) A taky děkuji za tip na článek, zkusím popřemýšlet o tom cvičení a nějakých tipech. :))

    Myslím, že kdybych pracovala v LK, tak mám taky doma furt nějaké knihy. :D Znám to z Pepca, kde jsem dřív pracovala, taky jsem furt něco nakupovala. :D Musím říct, že práce s knihami vypadá jako super práce, ale věřim, že je to taky dřina!! :)
    Se školou držím palce, maturitu určitě zvládneš. :)
    Jooo, taky se občas cítím strašně osamělá, protože jsou dny, kdy na mě taky nikdo nemá čas.. A pak je to ještě horší, když se s někým pohádám.. Ale to, že se máš ráda, to je nejvíc. To já se zatím učím. :)) .. A máš pravdu, prodej naučí komunikovat. :) A zároveň, občas je to vážně peklo, co člověk pozná za lidi, jak se chovají.. :((
    Tak hezký den. :)

    ReplyDelete
  3. Když to vyšlo v kartách, je to jasný!:D Taky pracuju brigádně v obchodě a je to mazec, není to sice práce snů, ale člověk si tam uvědomí spoustu věcí: např. lidé, kteří na první pohled vypadají hůř, se nakonec chovají lépe a podobně. To s maturitou a otázkama znám taky, touhle dobou jsem taky neměla rozhodně vypracováno. A ačkoli ti to nejspíš říká každý: Nic si z toho nedělej! Ono se to tváří hrozně a učitelé tě straší, ale nakonec to budou oni, kdo tě podrží. Ale znám ty stresy, teď sama mám zkouškový, tak to není uplná lambáda:) Přeju hodně štěstí!

    ReplyDelete
  4. Buď úplně v klidu, ja měsíc před maturitou polovinu otázek ani neviděla a podobně ... Matika pro mě byla utrpení a z francouzštiny jsem do poslední chvíle měla pocit, že neumím ani Ň ... a to jsem z ní maturovala! :D Nakonec to dopadlo za samé 1 a 2 a vysokou jsem se taky dostala v pohodě ... hlavně neplaš! :) Jinak se těmi fotkami si mi připomněla, kolik jich mám ve foťáku a měla bych je projít, upravit .... :D Takže to vypadá, že mám plán na odpoledne :D

    www.adele-daily.blogspot.com

    ReplyDelete
  5. Maturity bych se až tak nedesila většina ji zvládla a ty ji zvládneš též! Já se hodně učila a nakonec jsem stejně na některých maturitních otázkách vyhořela :/ určitě budeš potřebovat nejaky rozptyl od učení a práce! takže chodit někam fotit nebo si číst knihy je skvělá idea^^

    www.melissakinsley.blogspot.com

    ReplyDelete
  6. Jak píšou holky nade mnou... Maturitou učitelé jenom straší, ale v pohodě to zvládneš, uvidíš :) A ve focení držím palce, ať se dostaneš tam, kam chceš :)

    ReplyDelete